1. Věříme v sílu osudu
který často bolí,
myšlenka, až tady nebudu,
kdo rány milých mých zhojí.

R. Jsme loutkou, která provázky hýbá,
myslí si, že nad vším má moc,
netuší, co nad ní se skrývá,
že s provázkem druhých začíná noc.

2. Dlouhý lidský život
směšný záblesk našich věků,
nekonečný lidský průvod,
zapomíná skutky svých předků.

R. ...

3. Kdo řídí naše kroky,
možnosti loutek malé jsou,
života verše i dlouhé sloky,
drama je s nadlidskou výpravou.

R. ... 4x