1. Na obloze temná zář, rozlévá se po tvářích,
bázlivě svůj pohled vracíš, stíny nám v chůzi nestačí.

2. Tvé ruce jsou jak zvláštní led, jenž pálí v dlaních mých,
máš bledá líčka rudé rty, podívej se mi do očí!

R. Jak můžeš být tak veselá pojď vrátíme se zpět,
tvůj pevný stisk není od strachu, a tak mě k sobě veď.
Já koukám v hrůzném údivu na ten noční květ,
a křičím skoro šílený ..proč míříš za hřbitovní zeď…

3. Posvěcená krví v očích skvrna smrti,
posvěcená krví svatební obřad začíná,

4. posvěcená krví … nestačím se káti
posvěcená krví a krví jsi zmámená…

R. Jak můžeš být tak veselá pojď ….